Žilní systém
Žilní (venózní) systém je síť cév, jejíž základní funkcí je odvádět krev z tkání a orgánů zpět k srdci. Tím se liší od tepen, kterými krev do tkání a orgánů naopak přitéká.
Začíná jemnými cévami označovanými jako vlásečnice. Ty se spojují v žíly. Podobně jako řeka se svými přítoky se i žíly po vstupu jednotlivých větví postupně rozšiřují, aby nakonec vytvořily silné žilní kmeny, které se vlévají do dvou hlavních a nejsilnějších žil těla – horní a dolní duté žíly. Ty potom ústí do samotného srdce.
Neobyčejné potrubí
Žíly nejsou jen obyčejné trubičky. Mají svoji promyšlenou strukturu odpovídající funkci. V porovnání s tepnami mají odlišné složení jednotlivých vrstev. Příroda některé z nich navíc vybavila důmyslným systémem chlopní, který dovoluje proudu krve téct pouze směrem k srdci.V žilách teče krev pomaleji než v tepnách. Krvinky se zde v klidu pohybují průměrnou rychlostí asi 10 až 16 centimetrů za sekundu (v tepnách za stejných podmínek průměrně asi 20, ale na některých místech i 100 centimetrů za sekundu!).
Proti gravitaci
Tok krve v žilách dolních končetin a všech žil ležících pod úrovní srdce se odehrává proti působení gravitace. Přispívá k tomu několik podpůrných mechanismů. Důležitým podpůrným systémem je práce svalů. Ty při svém stahování při pohybu fungují jako tzv. svalová pumpa. Tlakem na žíly posunují krev směrem k srdci. Zpětnému toku zabraňují již zmiňované chlopně.Další silou pomáhající krvi překonat gravitaci je samotné dýchání. Pohyb bránice zvyšuje nitrobřišní tlak a pomáhá opět tlačit krev správným směrem.
Trojici nejdůležitějších hnacích mechanismů toku krve v žilách uzavírá sací síla samotného srdce.